Článek popisuje aktuální možnosti oboru utěsňování i typy těsnicích materiálů vhodných pro operativní výrobu těsnění v místě montáže. Popsané možnosti a problémy jsou hlavně z oblasti údržby a provozu tlakových zařízení.

Častou situací při montážích a opravách jsou neočekávaná zjištění, že se na těsnění buď úplně zapomnělo, nebo že neodpovídá správné specifikaci; je tedy nutno rychle zajistit správné těsnění. Faktor času pak v tuto chvíli hraje zásadní roli.

Řešení v oblasti měkkých těsnicích materiálů se nabízí více, ale všechna mají stejné omezení – maximální jmenovitý tlak 4 MPa (40 bar). Vyšší jmenovité tlaky vyžadují kombinované konstrukce těsnění a ty již nelze řešit jednoduše a vyrobit je přímo při montáži; pro přípravu takovýchto kombinovaných těsnění je nutno zajistit kovové součásti výrobou na dílně.

Nejsnazším a nejrychlejším řešením je použití těsnicí pásky ePTFE se samolepicí vrstvou. Na trhu je mnoho výrobců, kteří nabízejí tuto pásku v metráži, a to v různých tloušťkách a šířkách.

Bohužel ePTFE má teplotní omezení do maximální teploty 250 °C.

Pro vyšší teploty lze doporučit novaphit® 400 německého výrobce Frenzelit. Jde o ploché těsnění z vysoce kvalitního čistého expandovaného grafitu, jenž je vyztužen kyselinovzdornou vložkou z ušlechtilé oceli (materiál č. 1.4404/ AISI 316 L) a který lze velmi jednoduše zpracovat, a to i v případě velmi tenkých a složitých profilů těsnění. Zde jsou hlavní výhody:

Obrázek 2: Příklady možností výřezů těsnění z desky novaphit® 400

• lze vyříznout velmi drobné a tvarově náročné tvary;
• velice snadné zpracování všemi standardními postupy (děrování, řezání nožem, stříhání, ruční nůžky);
• optimalizovaná manipulace oproti těsnění z exp. grafitu, které není zpevněno;
• těsnění pro teploty do 500 °C;
• odolnost proti střídavým zatížením;
• vysoká adaptabilita na příruby;
• vysoká flexibilita na nepříznivé těsnicí plochy;
• prakticky žádné změny v oblasti horkého tečení.

Použitím nevhodných těsnicích materiálů nebo nesprávných rozměrů degradujeme jedním špatným těsněním celé tlakové zařízení, ve kterém je nainstalováno.

Dalším faktorem kvality „narychlo“ použitých těsnění jsou i informace v podkladech výrobce, které jsou k materiálům těsnění poskytovány. Ke kvalitním těsněním jsou vždy doloženy i kvalitní technické informace. Především to jsou parametry pro výpočet podle ČSN EN 1591-1:2001 + A1:2013. Veškerý aktuální stav lze sledovat na www.gasketdata.org.

Systém kvality každého provozovatele tlakového zařízení musí nastavit systematické sledování instalovaných materiálů a následně vydávat případná nápravná opatření a vést historii životnosti/funkčnosti použitých těsnicích materiálů.

Nedostatečné znalosti o moderních měkkých těsnicích materiálech, o jejich vlastnostech v různých zatěžovacích stavech, o používání nevhodných nástrojů pro montáž a velký podíl tzv. lidského faktoru, to vše znamená, že výsledkem je jen 50% kvalita.

Údržbářské a montážní práce proto smějí být prováděny jen zaměstnanci, kteří jsou pro takovouto činnost kvalifikovaní a zaměstnavatelem pověřeni, musejí navíc disponovat odborným vzděláním nebo by alespoň měli být zaškoleni v odborných znalostech a systematicky plnit dílčí odpovědnosti.

Závěr

I když dnes již podniky mají sofistikované systémy s tzv. nastavením hladin minimálního počtu náhradních dílů, přesto občas dojde v nějaké souvislosti k tomu, že se na těsnění zapomene, ale bez něj nelze dokončit opravu či údržbářskou práci. Pak nastává shánění těsnění ne za pět minut dvanáct, ale spíše pět minut po dvanácté.

S řešením této neočekávané situace se snaží poradit tento článek. Po jeho přečtení by mělo následovat systematické opatření stanovující specifikaci standardního těsnění pro další opravy či údržbu.

Podniky by měly minimalizovat netěsnosti systematicky prostřednictvím fungujícího systému kvality, jinak bohužel nelze dosáhnout ve výrobních podnicích spolehlivé a bezpečné integrity provozovaných tlakových zařízení.

Použitá literatura:

• [1]     W. Tietze / A. Riedl, Taschenbuch Dichtungstechnik, 2. vydání, 2005, ISBN 3-8027-2735-5
• [2]     A. Riedl, Bezpečné a spolehlivé těsněné spoje, 18. kolokvium v Rheine, 2013, ISBN 978-3-8027-2216-5